mapa
Drobečková navigace

Úvod > Historie

Historie obce

Obec se nachází 4 km západně od Kroměříže. Patří k ní i místní část Měrůtky. K úplnému sloučení došlo roku 1961, odkdy je obec uváděna pod náz­vem Lutopecny. V obci žije 555 obča­nů, katastrální výměra činí 487 ha.

První písemní zmínka o obci Luto­pecny je z roku 1274, kdy biskup Bruno zřídil léno pro svého dvořana Heřmana z Wertighaus.

Název obce se vyvíjel podle toho, jak jej německy nebo latinsky píšící bis­kupští písaři komolili (Lutopecz, Lithopeczních, Lythopeczny, Luthopeczny), až po dnešní Lutopecny. Původně byla obec rozdělena na dvě části (Dolní a Horní), každá měla svůj majetek a svého rychtáře.

O Měrůtkách je první písemná zpráva z roku 1358, kdy byly v držení Dětmara z Postoupek. V roce 1521 obec přešla pod kroměřížský statek.

Spoluprací obou obcí byla roku 1883 společně postavena nynější bu­dova školy, roku 1901 založen společný Sbor dobrovolných hasičů a roku 1920 Tělocvičná jednota Sokol Lutopecny - Měrůtky. Společné byly také ostatní spolky.

Po skončení druhé světové války se obec výrazně měnila. Po demolici staré Sokolovny byla vystavěna nová budova vedení obce s požární zbrojnicí, pro­dejny smíšeného zboží, provedeny další stavby a stavební úpravy, které změnily vzhled středu obce.

Obecní úřad a hasičská zbrojnice

před po zateplení
Obecní úřad a hasičská zbrojnice Obecní úřad a hasičská zbrojnice

  Takto v roce 1881 uvažuje o vzniku Lutopecen správce školy a zakladatel školní kroniky Jan Donath Pelhřimovský. Využijme ještě jeho zápis v kronice, který dále pokračuje: „Druhdy tvořila osada dvě samostatné obce, z nichž každá měla vlastní obecní jmění, vlastního rychtáře a zajisté i vlastní pečeť. Část poddaná do Kroměříže – polovina obce totiž patřila pod velkostatek arcibiskupský se zvala stranou „knížecí“, zatímco druhá část obce, patřící pod panství Koválovické i robotou, slula „manská“. Jak obec přišla ke svému jménu není známo, nejspíše to bude odvozenina od jména po svém zakladateli. Ostatně o tom, že jméno obce vyvíjelo, svědčí zápisy z minulosti, kdy písaři píšící německy nebo latinsky jméno různě komolili.
  

Tak například se psalo v letech

  • 1320 – 25        Lutopeczen nebo Lutopecz 
  • 1389            in Lithopecznich 
  • 1406            de Lytopeczen 
  • 1413            Litopecz 
  • 1456            de Luthopeczny 
  • 1461            Lythopeczny

Jak již bylo řečeno, Lutopecny mívaly dva rychtáře. V knížecí části bývala dědičná rychta na čísle 14 a od pradávna ji dělil rod Navrátilů (sídlí na čísle. 14 dosud). Tito knížecí rychtáři měli všeobecnou moc, tak že pod ni náležel i rychtář z manské strany, kterého strana volila sama. Manská rychta bývala údajně na čísle 37 (dnes zde bydlí Kuklovi). Mezi oběma částmi dědiny bývala rivalita, která přetvářela až do doby, kdy i manská část se stala knížecí. Kdy přišla knížecí část k velkostatku kroměřížskému není  známo, je však jisto, že již roku 1390 biskup Dětřich nařídil , aby se ze vsi Lutopecz chodilo  pro právní naučení do Kroměříže. Týkalo se to obou částí obce, i části panství Koválovického. Poslední rychtář, Josef Navrátil, zemřel v roce 1883, po něm nastoupil do celé obce starosta Jan Klapil.

Velké útrapy postihly obec v době třicetileté války. V roce 1643, vydrancovány, vypáleny a pobořeny i okolní vesnice, mezi nimi i Lutopecny. Ty tou dobou neměly velké ceny, manský písař Bernard Jiřík Garský z Hara o nich roku 1650 píše, že byly pusty a od lidu vojenských zkaženy, neboť tam byli jen dva sedláci a jedna vdova v nejvyšší bídě, bez domů, koní a jiného dobytka.  

Pro vývoj Lutopecen měla velký význam bezprostřední blízkost sousední vesnice Měrůtek, i když ty patřily pod jinou vrchnost. Protože obě vesnice byly poměrně malé, nutilo to jejich obyvatele ke spolupráci a ke sdružování v různých spolcích. Hlavní spolupráce mezi oběma obcemi začala již v 18. století, kdy se v roce 1788 představitelé obou obcí dohodli na zřízení filiální školy v Lutopecnách. Vyučovalo se v různých staveních a to pouze v zimních měsících. Přes léto se v Lutopecnách neučilo, kdo chtěl, chodila do farní školy v Hradisku. Tak to trvalo až do roku 1848.  Tohoto bouřlivého roku využili občané lutopečtí a měrůští a bez povolení nadřízených orgánů se zřídily vlastní školu. Dohodli se a v měsíci stál skromný, ale na tu dobu dosti pěkný domek a jedné třídě a dvou malých světničkách pro učitele. Úspěšná spolupráce v oblasti školství  vyvrcholila v roce 1883 stavbou nové budovy školy v podobě, v jaké ji známe podnes.
  
 Že nová budova školy byla využita svědčí  počty žáků.  Tak například v roce 1886 chodilo do školy 116 žáků, z toho 68 z Lutopecen a 48 z Měrůtek. Pro srovnání, dnes do kroměřížských škol chodí z Lutopecen a Měrůtek 69 žáků. Velkým problémem té doby byla špatná docházka žáků na vyučování. Jak byl tento problém řešen, ukazuje část zápisu z jednání místní školní rady: „ 1.března 1885 byl projednáván výkaz zameškané návštěvy školní za měsíc  únor. Vykázáno celkem 12 žáků nedbale školu navštěvujících a místní školní rada uváživše, že rodičové žáků těchto vícekráte napomínáni by vše se nepolepšili, usnesla se vykázati je slovutné c.k. okresní školní radě, aby tato s nimi dle zákona zakročiti ráčila. Za tou příčinou byli rodičové žáků těchto předvoláni a výmluvy jejich, proč dítky do školy neposílají znějí takto:

  • Němec Josef – nedostavil se, proto místní školní rada navrhuje trest vězení.
  • Kunčarová Anna – vymlouvá se, že děti její chodí. Trest vězení.
  • Poláček František – syn jeho slouží. Myslí prý, že ho má hospodář posílat do školy. Navrhuje se peněžitá pokuta.

  Takto podobně byli potrestáni rodiče všech 12 žáků. Výsledek však valný nebyl, protože zápisy místní školní rady z pozdějších let jsou stejné, jen jména se změnila. Společná školní docházka dětí z obou obcí jejich občany ještě více sblížila a tak všechny spolky byly společné. Je možné jmenovat Čtenářský spolek, Divadelní kroužek, Tělocvičná jednota Sokol a samožřejmě i Sbor dobrovolných hasičů. Ke skutečnému sloučení obou obcí došlo v roce 1960, kdy se zástupci Místních dobrovolných národních výborů z Lutopecen a Měrůtek dohodli na sloučení s názvem LUTOPECNY. K 31.12.2000 žilo v obci trvale 557 občanů, z toho v Lutopecnách 369 a v Měrůtkách 188.

Náves v 60. letech

26. 11. Artur

Zítra: Xenie

mmr_cr_rgb.jpg 

Obec Lutopecny realizovala díky dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj ČR, programu 11708 – Podpora revitalizace území, akci s názvem „Demolice obecního rodinného domu č. p. 16 v Lutopecnách“. Obec obdržela dotaci ve výši 873 965 Kč. Celkové náklady na realizaci akce činily 1 278 726 Kč včetně DPH.

Bez finanční pomoci MMR ČR bychom nebyli schopni danou akci nikdy realizovat.

 

Za tuto obrovskou pomoc MMR ČR a jeho pracovníkům moc děkujeme.

 

Petr Navrátil, v. r.

starosta obce Lutopecny

otisk razítka

Zápis dětí do MŠ Lutopecny.pdf 

Poděkování Zlínskému kraji.pdf

Obvodního oddělení Policie

 

Platný územní plán obce Lutopecny

Plán rozvoje obce

Návštěvnost stránek

281938